Nová ČSN 73 4201:2008       Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojovaní spotřebičů paliv

Touto normou se nahrazuje ČSN 73 4201 z listopadu 2002

Tato norma platí pro navrhování a provádění komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů do jejich průduchů. Platí pro komíny, které jsou vedené uvnitř budovy, nebo na její vnější stěně. Platí pro samostatné i společné komíny, které jsou určeny pro odvod spalin spotřebičů na plynná, kapalná i pevná paliva. V normě je uveden způsob kontrol spalinových cest a informace o čištění a údržbě komínů. Platí pro komíny a kouřovody pracující v tlakových třídách N (podtlakové), P (přetlakové) a H (vysokopřetlakové), při suchém i mokrém provozu. V přílohách normy je zařazen vzor revizní zprávy a technické zprávy.



Zákon č.86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a související předpisy

V současné době ví všichni ti, kdo se jen zčásti zajímají o mezinárodní dění a ekologii, že pojmy jako je klimatická katastrofa, nebo skleníkový efekt jsou stále více používány v souvislosti s ochranou atmosféry, která se stala mezinárodně politickým zájmem. Některé údaje z roku 1998 tak , jak byly zveřejněny v SRN. Ozónová díra měla v roce 1997 již 20,000.000 km2, ( což pro představu prezentuje plochu rovnající se dvounásobku plochy EVROPY ). Vznik a rozšiřování ozónové díry mají na svědomí prvky souhrnně označované jako FCKW - freony (chloridy, uhlík). Rozhodujícím plynem , který způsobuje skleníkový efekt a tím i celkové oteplování atmosféry je CO2. Podle údajů evropské komise má podíl na poškození atmosféry až padesátiprocentní. CO2 vzniká při spalování všech fosilních paliv a na rozdíl od NOx, nebo SO2 ho lze ze spalin vyčistit jen s velkými náklady. Při spalování zemního plynu, který je bohatý na vodík a chudý na kyslík se tvoří málo CO2. Oproti spalování LTO jen 25 %. Celková produkce CO2 na zeměkouli je 832 miliard tun ročně. Proto ve světě dochází ke značnému zkvalitňování spalovacího procesu. Ve světle toho, že při výrobě 1 kcal tepla vznikne 0,56 až 1,1 kg CO2, je tento trend velice pochopitelný. Proto se v SRN snaží chránit životní prostředí i tím, že každý uživatel jakéhokoliv spotřebiče je povinen strpět každoroční kontrolu účinnosti spalování. Stát každoročně stanovuje maximální povolené procento účinnosti spalování. Kontrolou jsou pověřeni koncesovaní kominíci, kteří měření účinnosti provádějí. Děje se tak plošně,protože dlouhodobými zkušenostmi bylo zjištěno, že v SRN je 35 % vyrobené energie spotřebováno průmyslem, 20 % provozem aut a 45 % provozem domácností.
V SRN je v domácnostech spotřeba energie rozdělena zhruba takto :

- 10 % TUV
- 84 % Topení
- 6 % Provoz elektrospotřebičů

Pozn. : K nápravě škod způsobených jednou tunou CO2 je nutno investovat cca 8.000 Kč.

Podíl jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší v ČR za rok 2002

Zdroje znečištění	Tuhé látky	SO2	NO2	CO	CxNx
Malé zdroje	44,2 %	17,2 %	4,0 %	23,4 %	26,2 %
Velké zdroje	26,5 %	77,1 %	43,8 %	23,5 %	13,8 %
Mobilní zdroje	18,2 %	50,7 %	50,7 %	51,5 %	55,4 %

Pozn. : Jen pro ilustraci - v roce 2000 vyprodukovaly v ČR malé zdroje znečištění ( od 0 do 200 kW.) cca 150 tisíc tun CO.

Ochrana ovzduší

Základním obecně závazným předpisem, který upravuje povinnosti právnických a fyzických podnikajících osob v ochraně životního prostředí je Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

(1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni
a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů,
b) umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady,
c) oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky, orgánu obce způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, vést evidenci těkavých látek a poskytnout každoročně přehled o jejich spotřebě obci,
d) plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1,
e) dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti,
f) zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele, a to nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady; tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví.
(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a f) se nevztahují na provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.
(3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky.



Emise z kotelen a ochrana ovzduší (II)

Datum: 27.12.2004
Autor: doc. Ing. Jiří Hemerka, CSc., doc. Ing. František Hrdlička, CSc. Organizace: ČVUT v Praze, Fakulta strojní
5. NOVÁ LEGISLATIVA V OCHRANĚ OVZDUŠÍ SE ZAMĚŘENÍM NA SPALOVACÍ ZDROJE

Legislativa vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb. Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj. Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č. 350/2002 Sb. Mezi povinnosti právnických a fyzických osob podle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší patří, že ve zdrojích znečišťování ovzduší je zakázáno spalování látek, které nejsou palivy určenými výrobci zřízení ke spalování.
 
  5.1 Kategorie spalovacích zdrojů Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle). Spalovací zdroje se podle tepelného příkonu nebo výkonu dělí do kategorií:

a. zvláště velké spalovací zdroje (ZV), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém příkonu 50 MW a vyšším, bez přihlédnutí ke jmenovitému výkonu,
b. velké spalovací zdroje (V), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW, nespadající do kategorie a)
c. střední spalovací zdroje (S), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,
d. malé spalovací zdroje (M), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém výkonu menším než 0,2 MW.

Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. 86/2002 Sb., které stanoví, že pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů se jmenovité tepelné příkony nebo výkony pro zdroje kategorií ZV, V a S téhož provozovatele sčítají, jestliže:

- jsou zdroje umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v pracovním celku,

- spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. 7 i pro malé spalovací zdroje, kde se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele za předpokladu, že spaliny jsou nebo by mohly být vypouštěny společným komínem.

5.3 Zjišťování emisí znečišťujících látek U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat. Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č. 352/2002 Sb.

5.4 Základní povinnosti provozovatelů spalovacích zdrojů Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. 86/2002 Sb.) například:

- uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních orgánů ochrany ovzduší,
- dodržovat emisní limity včetně lhůt stanovených k jejich plnění, dodržovat emisní stropy (jsou-li stanoveny),
- zjišťovat množství vypouštěných látek,
- vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.).
Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb. Podle této vyhlášky výjimku tvoří střední spalovací zdroje, které obsahují výhradně spalovací zařízení se jmenovitými tepelnými výkony do 0,2 MW (malé jednotkové zdroje), kde se výše uvedené záznamy vedou pro zdroj jako celek.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. 86/2002 Sb.) například:

- uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

- umožnit osobám pověřených obcí a inspekci (ČIŽP) přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštění látek a kontroly jeho technického stavu,

- zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky. Tuto povinnost plní provozovatelé:

- u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW, - u zdrojů spalujících plynná a kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW. Oprávněnou osobou je držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví.
Umožnění přístupu a zajištění měření se netýká provozovatelů malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.